Tax NEWS květen 2015

V květnovém čísle Tax News si představíme některé novinky související s daní z přidané hodnoty, konkrétně kontrolní hlášení a rozšíření tuzemského reverse-charge na další komodity včetně dopadů, které toto rozšíření přináší. Budeme se věnovat také problematice zdanění bezúročných půjček ve vztahu k novele zákona o daních z příjmů k 1. 1. 2015.

TAX NEWS květen 2015

KONTROLNÍ HLÁŠENÍ DPH

Jelikož od 1. 1. 2016 vzniká plátcům DPH nově povinnost podávat kontrolní hlášení DPH, zaměříme se v aktuálním čísle Tax News na některé konkrétní aspekty této problematiky. Na úvod si v krátkosti shrňme, co to vlastně takové kontrolní hlášení DPH je. Kontrolní hlášení DPH (KH) je daňové hlášení, které bude obsahovat seznam všech přijatých a vydaných tuzemských plnění. Jeho podání bude umožněno pouze v elektronické podobě, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Kontrolní hlášení obecně podávají osoby registrované k DPH v tuzemsku jako plátci daně bez ohledu na to, jestli se jedná o tuzemskou, nebo zahraniční osobu. Co se týče periodicity jeho podávání, tak právnické osoby budou mít povinnost předkládat kontrolní hlášení jednotlivě za každý měsíc bez ohledu na zdaňovací období. U fyzických osob bude lhůta pro odevzdání korespondovat s lhůtou pro podání daňového přiznání k DPH, tedy na měsíční, nebo čtvrtletní bázi. Povinnost podávat kontrolní hlášení je podmíněna vznikem jedné z následujících skutečností.

  • Došlo k uskutečnění zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijetí úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění (uvedeno na řádcích 1, 2 nebo 25 daňového přiznání k DPH)
  • Bylo přijato zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytnuty úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění (uvedeno na řádcích 40, 41 nebo 10 a 11 daňového přiznání k DPH)
  • Předmětem zdanění je investiční zlato, u kterého dojde ke specifickým situacím (přijetí zprostředkovatelské služby, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5 zákona o DPH, uskutečnění dodání investičního zlata osvobozeného od daně, u kterého má plátce nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c) zákona o DPH a výroba nebo přeměněna na investiční zlato dle § 92 odst. 7 zákona o DPH)

Samotný formulář KH se dělí na 3 hlavní sekce. V sekci A. se vyplní přijatá nebo uskutečněná plnění, u kterých je plátce povinen přiznat daň. Výjimkou je část je A.1., kde se uvedou uskutečněná zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, u kterých je povinen přiznat daň příjemce plnění podle § 92a zákona o DPH. Část B. je určena přijatým zdanitelným plněním s místem plnění v tuzemsku a poslední část C. bude svojí konstrukcí sloužit jako kontrola pro navázání údajů z KH na přiznání k DPH.

Při neplnění povinností spjatých s kontrolním hlášením DPH se plátce vystavuje poměrně přísným finančním postihům. Pokud bude KH podáno v náhradní lhůtě, avšak bez vyzvání správce daně, vystavuje se daňový subjekt automaticky pokutě ve výši 1 000 Kč. V případě, že bude KH podán v návaznosti na výzvu správce daně, uloží se pokuta ve výši 10.000 Kč. Pokud daňový subjekt nepodá následné KH ke změně, potvrzení či doplnění údajů uvedených v KH nebo dokonce nepodá řádné KH, a to ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně, zvyšuje se pokuta na 30.000 Kč respektive až na 50.000 Kč. Ten, kdo by nepodáním KH závažným způsobem stěžoval nebo mařil správu daní, vystavuje se riziku, že mu správce daně uloží pokutu až do výše 500.000 Kč. Plátci, kterých se bude týkat povinnost podávat KH, by se také měli více zaměřit na dodržování lhůty pro jeho podání. Na KH se totiž nevztahuje pravidlo uvedené v § 250 Daňového řádu, tedy, že zpoždění trvající do 5 pracovních dnů není nijak pokutováno.

Finanční správa na svých internetových stránkách již zveřejnila i vzorový formulář KH včetně pokynů k vyplnění a dalších důležitých informacích týkajících se této problematiky na internetové adrese: http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/kontrolni-hlaseni-DPH .

petr.hajek@lerika.eu

 

TAX ALERT – DPH – tuzemský reverse-charge režim

Na základě novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 361/2014 Sb., ze dne 22. 12. 2014 dochází v České republice od 1. 4. 2015 k rozšíření uplatnění tzv. reverse-charge (R-CH) mechanismu (přenesení povinnosti přiznat a zaplatit DPH z dodavatele na odběratele). Do 1. 4. 2015 se tuzemský R-CH mechanismus vztahoval např. na poskytnutí stavebních nebo montážních prací, dodání zlata nebo převod povolenek na emise skleníkových plynů. Ponovu se k těmto plněním přidávají i další druhy zboží, mezi které patří například technické plodiny, vybrané obiloviny, některé kovy, integrované obvody, mobilní telefony, přenosná zařízení pro automatizované zpracování dat (tablety, notebooky…) a videoherní konzole. V souvislosti s novou úpravou se režim přenesení daňové povinnosti použije, jen pokud celková částka základu daně veškerého dodávaného vybraného zboží překročí hranici 100.000 Kč. Další podmínkou je, že se musí skutečně jednat o vybrané zboží, neboli musí být splněno jeho slovní vymezení a zároveň musí být vymezeno příslušným kódem nomenklatury celního sazebníku.

Osoby, jejichž oborem činnosti je obchodování či jiné nakládání s výše zmíněnými komoditami a zbožím, se tak v souvislosti s rozšířením reverse-charge režimu vystavují následujícím daňovým rizikům. Může dojít k situaci, kdy daňový subjekt nakoupí zboží v hodnotě přesahující částku 100.000 Kč a přijme daňový doklad. Na tomto dokladu bude uvedena DPH, kterou si daňový subjekt bude chtít uplatnit prostřednictvím nároku na odpočet. V případě, že bude reverse-charge režim nesprávně aplikován, ať už z důvodu chybně posouzené hranice 100.000 Kč nebo z titulu nesprávného zařazení zboží do nomenklatury celního sazebníku, může být daňový subjekt vystaven situaci, kdy mu nebude tento nárok na odpočet DPH ze strany finančního úřadu akceptován. Analogicky může dojít i k situaci zcela opačné, kdy daňový subjekt prodá předmětné zboží, vystaví doklad bez DPH, ale protože došlo k nesprávnému uplatnění reverse-charge mechanismu, finanční úřad bude postupovat, jako by se o reverse-charge režim nejednalo a doměří mu DPH. Aby se daňový subjekt vyhnul výše zmíněným nežádoucím situacím, je zcela zásadní přesné dodržení podmínek pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti.

V praxi mohou zcela běžně nastat situace, kdy dojde například k následné úpravě výše základu daně vstupujícího do onoho limitu 100.000 Kč. Jak se v takovýchto situacích bude z hlediska režimu přenesení daňové povinnosti postupovat? To si názorně ukážeme na následujících několika příkladech. Představme si situaci, kdy dodavatel uskuteční dodání mobilních telefonů s tím, že základ daně bude činit 150.000 Kč. Následně dojde na základě dohody mezi dodavatelem a odběratelem ke snížení základu daně o 60.000 Kč. Původní dodání bude uskutečněno v režimu přenesení daňové povinnosti, protože překračuje limit 100.000 Kč. V jakém režimu bude ovšem zdaněno následné snížení základu daně, když se výsledná částka základu daně dostane pod limit 100.000 Kč? Jelikož u původního dodání zboží byl překročen limit pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti, bude i snížení hodnoty základu daně o 60.000 Kč uskutečněno v režimu přenesení daňové povinnosti.

 

V dodavatelsko-odběratelských vztazích může jistě nastat i situace zcela opačná, kdy bude základ daně následně navýšen. Představme si, že dodavatel uskutečnil opět dodání mobilních telefonů, ovšem nyní činil základ daně pouze 90.000 Kč. Základ daně nepřekročil stanovený limit a dodavatel proto uplatnil DPH na výstupu. Poté dojde na základě vzájemného ujednání k navýšení původního základu daně o 20.000 Kč, tj. celková hodnota základu daně po navýšení bude činit 110.000 Kč. Stotisícový limit byl v našem případě překročen. Na samotné navýšení základu daně o 20.000 Kč bude aplikován režim přenesení daňové povinnosti s tím, že samotný režim u původního základu daně, který podléhal běžnému režimu zdanění, se již opravovat nebude.

 

Poslední praktický příklad, který si na tomto místě ukážeme, se bude týkat změny hodnoty dodávaného zboží po přijetí zálohové platby. Uvažujme situaci, kdy si plátce objednal od dodavatele mobilní telefony v celkové hodnotě 130.000 Kč s tím, že za ně zaplatil zálohu 50.000 Kč. Tato transakce přesahuje limit 100.000 Kč pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti a proto dodavatel přijatou zálohovou platbu nezdaní. Jak se ale bude postupovat v situaci, kdy dojde těsně před uskutečněním této transakce ke vzájemné dohodě a odběratel nakonec odebere zboží v celkové hodnotě ne 130.000 Kč, ale pouze 90.000 Kč? Finální dodávka zboží (90.000 Kč) bude zdaněna v běžném režimu, tj. daň odvede dodavatel. Dodavatel však bude muset být zároveň připraven prokázat správci daně, že původní objednávka přesáhla stotisícový limit, což ho opravňovalo k nezdanění původní přijaté zálohové platby ve výši 50.000 Kč.

 

Plátci si budou muset dávat pozor také na to, aby na jejich jednání nebylo ze strany finančního úřadu nahlíženo jako na jednání s cílem vyhnout se aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti. To by mohlo nastat v případě, že by například dodavatel úmyslně vystavil více dokladů pro jednoho odběratele se stejným dnem uskutečnění zdanitelného plnění s tím, že jednotlivé doklady (kupní smlouvy) by svojí výší záměrně nepřekračovaly limit 100.000 Kč pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti, avšak v součtu by tuto hranici přesahovaly. Správce daně bude tyto situace vyhodnocovat vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. V momentě, kdy by správce daně shledal plátcovo jednání jako jednání mající za cíl vyhnout se použití režimu přenesení daňové povinnosti, mohl by mj. přistoupit k posouzení oprávněnosti souvisejícího nároku na odpočet daně u odběratele.

 

V reálných obchodních vztazích může nastat celá řada spletitých situací, na které si plátci musí dávat pozor. Můžou samozřejmě nastat i jiné okolnosti, kdy bude v praxi velmi obtížné určit, zdali u konkrétního plnění vymezeného na základě § 92f odst. 2 zákona o DPH, byly splněny podmínky pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti. V situaci, kdy nebude zcela zřejmé, zdali dané plnění spadá pod konkrétní položku nomenklatury celního sazebníku a obě strany (jak poskytovatel, tak příjemce plnění) budou na základě důvodného předpokladu, že se na dané plnění vztahuje režim přenesení daňové povinnosti, jednat ve shodě a režim přenesení daňové povinnosti přesto aplikují, pak v takovém případě nastává na základě výše uvedeného právní fikce a na uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti se u tohoto plnění bude nahlížet, jako že bylo uplatněno zcela v souladu s § 92f odst. 2 zákona o DPH.

 

Jak vidíme, tak situace panující okolo režimu přenesení daňové povinnosti může být někdy na první pohled značně nepřehledná. Proto, setkáte-li se v praxi s některými nejasnostmi, Vám doporučujeme obrátit se na náš tým odborníků, kteří Vám v této věci rádi pomohou.

petr.hajek@lerika.eu

 

BEZÚROČNÉ PŮJČKY

Novela zákona o daních z příjmů účinná od 1. 1. 2015 se týkala také bezúplatných příjmů. V krátkosti jsme o této novince již informovali v našich říjnových Tax News. Pojďme se nyní podívat na základní rámec daňových dopadů, které novela přinesla.

Z historického hlediska byly bezúplatné příjmy ještě na konci roku 2013 předmětem daně darovací. Jejím zrušením k 1. 1. 2014 se staly předmětem daně z příjmů fyzických, respektive právnických osob s výjimkou majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce a výprosníka při výprose. Od 1. 1. 2015 se však uvedené majetkové prospěchy předmětem daně z příjmů znovu staly, přičemž některé případy jsou ze zdanění vyjmuty formou osvobození.

V případě fyzických osob se toto osvobození se dle § 4a písm. m) ZDP vztahuje na příjmy od příbuzného v linii přímé i vedlejší (sourozenci, strýci, tety, synovce, neteře atd.), dále na příjmy od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním příjmu ve společně hospodařící domácnosti, dále příjmy obmyšleného a příjmy, které od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100.000 Kč. Pokud příjmy z těchto majetkových prospěchů převýší hranici 100.000 Kč, je základem daně celá částka příjmu, tedy nikoliv pouze část přesahující limit.

Pojďme se podívat na jednotlivé příklady poskytnutí bezúročné zápůjčky (smlouva o zápůjčce dle nového občanského zákoníku vzniká tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu).

  1. Poskytnutí bezúročné zápůjčky zaměstnanci

Od 1. 1. 2015 je výhoda z bezúročné zápůjčky, jež zaměstnavatel svému zaměstnanci poskytl, předmětem daně ze závislé činnosti. Při překročení hranice jistiny ve výši 300.000 Kč zaměstnavatel zaměstnanci přidaní obvyklý úrok. Stejná úprava se použije i pro zápůjčky poskytnuté před 1. 1. 2015.

Žádná hodnotová hranice však není stanovena z hlediska výpůjček (smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání předem stanoveným způsobem). Výpůjčky poskytnuté zaměstnanci ze strany zaměstnavatele tak v roce 2015 plně podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti.

2.  Poskytnutí bezúročné zápůjčky společníkem své obchodní korporaci

V případě bezúročné zápůjčky společníkem do své obchodní korporace je řešena ve vztahu k zákonné úpravě otázka, zda se jedná o bezúplatný příjem či nikoliv. Dosavadní praxe i Koordinační výbor konaný mezi GFŘ a Komorou daňových poradců ČR se shodují v tom, že se o bezúplatný příjem nejedná, neboť je očekáváno protiplnění, ať již ve formě očekávaného zvýšení hodnoty podílu, nebo možnosti získání vyšších podílů na zisku. Dle uvedeného se tedy na tyto zápůjčky nebude novela zákona vztahovat a tyto příjmy nebudou podléhat zdanění daní z příjmů právnických osob v žádné výši, tedy ani, pokud překročí hranici 100.000 Kč.

3.  Poskytnutí bezúročné zápůjčky mezi spojenými osobami

Podle úpravy platné v roce 2014 docházelo při poskytnutí bezúročné zápůjčky ke zvýšení základu daně o obvyklý úrok na straně věřitele a o stejnou částku se snížil základ daně u dlužníka. Daňový dopad celé skupiny byl tedy neutrální. To se nevztahovalo na případy, kdy došlo k poskytnutí bezúročné zápůjčky mezi spojenými osobami od osoby, která není daňovým nerezidentem ČR, je členem obchodní korporace (rezidentem ČR) nebo je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob – zde bylo poskytnutí bezúročné zápůjčky zcela mimo předmět daně. Od roku 2015 dochází ve vazbě na uvedené změny k úpravám, kdy přijímající společnost (dlužník) má povinnost zdanit nabytý jiný majetkový prospěch plynoucí z bezúročné zápůjčky (tj. částku v úrovni obvyklého úroku), zároveň si však o tutéž částku může snížit svůj základ daně za předpokladu, že přijaté finanční prostředky využívá k dosažení svých zdanitelných příjmů. Dochází zde tedy primárně ke zdanění na straně věřitele.

4.  Poskytnutí bezúročné zápůjčky v rodině

Na bezúročné zápůjčky v rodině se vztahuje osvobození od daně z příjmů fyzických osob. Přesto však není úprava totožná s úpravou platnou před 1. 1. 2015. Novela zákona o daních z příjmů zavedla oznamovací povinnost, která se týká jednotlivých osvobozených příjmů vyšších než 5 milionů korun. Tato povinnost se samozřejmě netýká jen rodinných příslušníků, ale všech fyzických osob, které hranici těchto osvobozených příjmů překročí.

Mohlo by se zdát, že v souvislosti s novou zákonnou úpravou bude nutné vždy příjem z bezúročných zápůjček, výpůjček a výpros ocenit, aby bylo možno určit, zda došlo či nedošlo k překročení hranice 100.000 Kč pro uplatnění či neuplatnění osvobození. Důvodová zpráva k novele zákona však tuto nutnost vyvrací s tím, že bezúplatný příjem nevzniká vždy, když je naplněna forma smlouvy o výpůjčce nebo výprose. Tyto výjimky se týkají především smluv, které jsou součástí širších smluvních ujednání v rámci ekonomických vztahů. Jedná se tak například o případy, kdy dochází k zajištění závazku převodem práva, ze kterého vypůjčitel nezískává žádný prospěch a toto zajištění je využíváno k eliminaci rizik na straně věřitele (a je srovnatelný se zástavním právem v případě nemovitostí), dále k výpůjčce strojů, zařízení, šablon a forem pro zajištění smluvních dodávek pro půjčitele nebo pokud se vypůjčují muzejní a galerijní předměty pro různé expozice u veřejně prospěšných poplatníků. Vzhledem k tomu tedy nebudou tyto případy považovány za bezúplatné příjmy a novela zákona se na ně nevztahuje.

katerina.navratilova@lerika.eu